Jasný bolid nad Rakouskem 12. června 2025 zaznamenaný přístroji Evropské bolidové sítě skončil pravděpodobně pádem malých meteoritů
Krátce před jedenáctou hodinou večer středoevropského letního času 12. června 2025, proletěl pro pozorovatele z našeho území relativně nízko nad jižním obzorem jasný bolid. Protože bylo jasno nad velkou částí střední Evropy, tak tento bolid upoutal pozornost mnoha náhodných pozorovatelů, z nichž někteří nám také své pozorování nahlásili. Touto formou tedy za zaslaná hlášení děkujeme a zároveň podáváme vysvětlení, k čemu přesně na konci soumraku ve čtvrtek 12. června došlo, co tento jev způsobilo a kde a jak probíhal.
Stejně jako v jiných případech pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. I přesto, že bylo krátce po úplňku, tak Měsíc teprve vycházel na JV a pohled na oblohu ještě svým svitem nerušil na rozdíl od soumraku, který v tuto dobu trvá velmi dlouho. Nicméně světlejší obloha způsobená malou výškou Slunce pod obzorem byla na severoseverozápadě, což pozorování bolidu tolik nevadilo. A to nejen náhodným pozorovatelům z našeho území, tak i drtivé většině našich stanic, kde máme své přístroje umístěné. A protože byla průzračná noc, tak se ho opticky podařilo velmi dobře zaznamenat na velkém počtu našich stanic. A to jak automatickými fotografickými celooblohovými kamerami, tak i speciálními videokamerami. Pro určení jeho atmosférické dráhy a i dalších parametrů jsme použili snímky výhradně z jižních stanic naší bolidové sítě a to především z rakouského Martinsbergu, kde bolid vůči této stanici letěl ideálně prakticky zenitem (viz obrázek 1, kde je výřez z celooblohového snímku zachycující bolid letící od SZ přes zenit na JV). Dále byl dobře zaznamenaný z jihočeského Kunžaku, Churáňova na Šumavě, z Kuchařovic u Znojma a dalších stanic. K tomu máme z těchto našich stanic ještě k dispozici několik videozáznamů, které slouží především k přesnému určení dynamiky průletu bolidu atmosférou a také ukazují přímo viditelnou fragmentaci tělesa v atmosféře. Rovněž tak máme zaznamenaný podrobný průběh svícení bolidu a také velmi přesný čas jeho přeletu pomocí velmi rychlých fotometrů – radiometrů. Jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu (!) a jsou taktéž součástí našich automatických celooblohových kamer na všech našich stanicích. Kromě všech těchto záznamů v přímém světle se nám podařilo získat i podrobné spektrální záznamy, což je důležité především pro určení složení tohoto meziplanetárního tělesa (meteoroidu). Díky všem těmto záznamům, bylo tedy možné s velmi vysokou přesností popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě a také jeho základní fyzikální parametry.
Co se tedy odehrálo 12. června krátce před jedenáctou hodinou večer SELČ nad východem Rakouska?
Přesně ve 20 hodin 54 minut a 2 sekundy světového času vstoupil do zemské atmosféry menší meteoroid (dále značený také jako EN120625_205402) o hmotnosti jednoho kilogramu a začal svítit natolik, že byl již zaznamenatelný našimi kamerami. Bylo to ve výšce 83.1 km nedaleko jihozápadně od rakouského města Zwettl, jak je vidět na obrázku 2. Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 14.6 km/s po dráze skloněné k zemskému povrchu 51.7 stupňů a pokračovalo v letu přibližně jihovýchodním směrem a postupně zjasňovalo a také se velmi brzy začalo rozpadat a brzdit. V maximu dosáhl bolid absolutní jasnost (jasnost normovaná na vzdálenost 100km) -9 magnitudy, což je přibližně o 3 magnitudy méně, než je jasnost Měsíce v úplňku, který v tu dobu teprve vycházel nad JV obzor. Světelná dráha bolidu v atmosféře zaznamenaná našimi přístroji byla 73 km dlouhá a těleso jí uletělo za 6.5 sekundy. I když se jednalo o malý meteoroid o velikosti jen o málo větší než je tenisový míček, tak díky své soudržnosti a pevnému materiálu pronikl relativně hluboko do atmosféry a přestal svítit ve výšce 26.1 km nedaleko východně od města Melk. Během letu se tento meteoroid zbrzdil na pouhých 2.3 km/s., což znamená mezní ablační rychlost, tedy rychlost při které již těleso přestává svítit. Z naší analýzy vyplývá, že i když se jednalo o poměrně malé těleso (meteoroid), tak se jeho původní hmota během letu atmosférou zcela nespotřebovala a několik malých, řádově desetigramových úlomků (meteoritů) mohlo dopadnout na zemský povrch. Z hlediska možného nálezu se nejedná o příznivý pád, protože na zem dopadlo jen málo meteoritů, jsou to pouze menší jednotky kusů, přičemž největší může mít maximálně kolem 80 gramů a další jsou výrazně menší. Navíc k tomuto pádu došlo v nejvyšším vegetačním období, což hledání významně ztěžuje. Jak lze vidět z obrázku 3, kde je schematicky znázorněná pádová oblast (je to nejpravděpodobnější oblast omezená jednou směrodatnou odchylkou, není tedy vyloučené, že některé úlomky mohou být i mimo ní), tak tato oblast se nachází poblíž rakouské dálnice A1 západně od města St. Pölten, která vede severní částí této oblasti. Velkou většinu oblasti však tvoří zemědělsky obdělávaná půda nížiny kolem řeky Dunaj, která teče nedaleko.
Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po nepříliš výstředné dráze, která byla jen 11 stupňů skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. V přísluní se dostával jen málo dovnitř dráhy Země a v odsluní se nejdále dostával doprostřed hlavního pásu asteroidů ležícího mezi dráhami planet Mars a Jupiter. Jeden oběh kolem Slunce mu trval 2.24 pozemských let.
Závěrem bychom rádi podělovali Dr. Radmile Brožkové z Českého hydrometeorologického ústavu za data o výškovém větru potřebná k výpočtu pádové oblasti meteoritů.
Pavel Spurný a Jiří Borovička
Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ČR
Fričova 298
251 65 Ondřejov
email: mph@asu.cas.cz
- června 2025 v 14:00 SELČ
Obrázek 1. Výřez z celooblohového snímku bolidu z 12. června 2025 pořízeného v době jeho přeletu automatickou celooblohovou kamerou na stanici Evropské bolidové sítě v rakouském Martinsbergu. Na snímku letí bolid od severozápadu téměř přes zenit a končí vysoko nad jihovýchodním obzorem. Přerušování světelné stopy (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu (foto: Astronomický ústav AV ČR).
Obrázek 2. Průmět světelné dráhy bolidu EN120625_205402 v atmosféře na zemský povrch (žlutá šipka). Celková zaznamenaná dráha bolidu byla necelých 73 km dlouhá a bolid jí uletěl za 6.5 sekundy, přičemž průměrný sklon k zemskému povrchu byl 51.7 stupně (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth).
Obrázek 3. Schematické znázornění oblasti, kam mohly dopadnout úlomky původního meteoroidu, které přečkaly průlet tohoto meziplanetárního tělesa atmosférou Země. Upozorňujeme, že uvedené hmotnosti jsou pouze orientační a nalezená hmotnost/velikost meteoritu se může lišit podle jeho skutečné hustoty a tvaru (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth).
Obrázky a data nejsou určeny k dalšímu šíření a publikování. Raději, prosím, odkazujte na tuto stránku anebo kontaktujte autora.
Images and data are not intended for further dissemination and publishing. Rather, please refer to this page or contact the author.