Dlouhý a velmi jasný bolid nad Jadranem 12. dubna 2025 zaznamenaný přístroji Evropské bolidové sítě
V sobotu 12. dubna krátce před devátou hodinou večer středoevropského letního času, proletěl pro pozorovatele z našeho území nízko nad jižním obzorem velmi jasný a dlouhý meteor - bolid. Protože v tu dobu bylo jasno nejen nad naším územím, ale i nad velkou částí Střední Evropy, tak i přesto, že nad jihovýchodem svítil Měsíc v úplňku a tudíž obloha byla měsíčním svitem velmi přezářená, tak tento dlouhý bolid jak co do délky světelné dráhy, tak i co do trvání, upoutal pozornost velkého počtu náhodných pozorovatelů z nichž více než 40 nám také své pozorování nahlásili. To je neobvykle hodně a tak touto formou za zaslaná hlášení děkujeme a zároveň podáváme vysvětlení, k čemu přesně brzo po setmění v sobotu 12. dubna došlo, co tento jev způsobilo a kde a jak probíhal.
Pro objasnění tohoto velmi vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se podařil zaznamenat speciálními přístroji, které jsou rozmístěny na velkém území střední Evropy na stanicích tzv. Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. Přestože se celý jev odehrál velmi daleko jižním směrem od našeho území, tak protože byla na většině stanic průzračná noc, tak se ho opticky podařilo zaznamenat jak automatickými fotografickými celooblohovými kamerami, tak i speciálními videokamerami. Pro určení jeho atmosférické dráhy a i dalších parametrů jsme použili snímky výhradně z jižních stanic naší bolidové sítě a to především z rakouského Martinsbergu (viz obrázek 1, kde je výřez z celooblohového snímku zachycující bolid velmi nízko nad jižním až jihojihozápadním obzorem), dále z Kunžaku v jižních Čechách, Kuchařovic u Znojma, Veselí nad Moravou a Hurbanova na jižním Slovensku. K tomu máme ještě k dispozici několik videozáznamů rovněž z těchto našich stanic, které slouží především k přesnému určení dynamiky průletu bolidu atmosférou a také ukazují přímo viditelnou fragmentaci tělesa v atmosféře. Na obrázku 2 je složený snímek z videozáznamu pořízeného kamerou na hvězdárně v Kunžaku. Vlastní video ukazující jak celý jev vypadal je taktéž uvedeno (viz video 1). Podrobnější morfologii velké části tohoto bolidu máme navíc zachycenou dvěma rychlo-návaděnými systémy umístěnými taktéž v Kunžaku a také v Ondřejově. Několik snímků z takového videozáznamu opět z Kunžaku je na složeném obrázku 3, kde je názorně vidět tvar bolidu a jeho fragmentace během letu. K tomu máme zaznamenaný podrobný průběh svícení bolidu a také velmi přesný čas jeho přeletu pomocí velmi rychlých fotometrů – radiometrů. Jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu (!) a jsou taktéž součástí našich automatických celooblohových kamer na všech našich stanicích. Kromě všech těchto záznamů v přímém světle se nám podařilo získat i podrobné spektrální záznamy, což je důležité především pro určení složení tohoto meziplanetárního tělesa (meteoroidu). Díky těmto záznamům, bylo i přes značnou vzdálenost celého jevu, která se pohybovala mezi 450 až 600 kilometry, tedy možné popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě a také jeho základní fyzikální parametry. Nicméně takto velká vzdálenost a k tomu extrémně malá výška nad obzorem a i přezářená obloha Měsícem znamenají, že ve skutečnosti z bližších míst mohl být bolid viditelný déle, tj. jeho začátek mohl být výše a podobně konec bolidu mohl být níže. Rozhodně ale ne o tolik, aby to zásadněji změnilo charakter a popis jevu, jak ho níže uvádíme.
Co se tedy přesně odehrálo po setmění krátce před devátou hodinou SELČ 12. dubna 2025 nad Jadranem?
Přesně v 18 hodin 58 minut a 44 sekund světového času vstoupil do zemské atmosféry relativně velký meteoroid (dále značený také jako EN120425_185844) o hmotnosti kolem třiceti kilogramů a začal svítit natolik, že byl již zaznamenatelný našimi kamerami. Bylo to ve výšce 101 km nad chorvatským pobřežím Jaderského moře jižně od Zadaru jak je vidět na obrázku 4. Těleso se v té době pohybovalo rychlostí 29.2 km/s a po dráze s velmi malým sklonem k zemskému povrchu pouhých 12 stupňů pokračovalo v letu přibližně severozápadním směrem (22 stupňů k severu) a postupně zjasňovalo a také se velmi brzy začalo rozpadat. V maximu dosáhl bolid absolutní jasnost (jasnost normovaná na vzdálenost 100km) -14 magnitud, což je ještě výrazněji více, než jasnost Měsíce, který v tu dobu zářil na obloze. Jeho světelná dráha v atmosféře zaznamenaná našimi přístroji byla ve srovnání s obvyklými bolidy velmi dlouhá, celkem měřila téměř 270 km a těleso jí uletělo za necelých 10 sekund. Jak je znázorněno na obrázku 4, bolid pohasl nad mořem a to ve výšce necelých 43 km poblíž italského pobřeží nedaleko jižně od delty Pádu. Jak už bylo zmíněno, není vyloučeno, že z míst blízkých ke dráze bolidu mohl být bolid pozorovatelný až k italskému pobřeží až do výšky mírně pod 40 km. Během jeho dlouhého letu se tento meteoroid zbrzdil na konečných 16km/s. Z naší analýzy vyplývá, že se jednalo o poměrně málo soudržné těleso a tudíž všechna jeho původní hmota se spotřebovala a žádný makroskopicky významný úlomek ani do moře a případně ani na povrch nedopadl.
Před srážkou se Zemí tento meteoroid obíhal Slunce po relativně výstředné dráze, která byla jen málo (2.3 stupně) skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy. Jak je vidět z obrázku 5, tak v přísluní se dostával přesně ke dráze planety Merkur a v odsluní se nejdále dostával až do blízkosti dráhy největší planety Sluneční soustavy, tedy k Jupiteru. Jeden oběh kolem Slunce mu trval téměř 4 pozemské roky.
Pavel Spurný
Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AV ČR
Fričova 298
251 65 Ondřejov
email: mph@asu.cas.cz
- dubna 2025
Obrázek 1. Výřez z celooblohového snímku bolidu z 12. dubna 2025 pořízeného automatickou celooblohovou kamerou na stanici Evropské bolidové sítě v rakouském Martisbergu. Na snímku je bolid velmi nízko nad jižním až jihozápadním obzorem. Přerušování světelné stopy (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu (foto: Astronomický ústav AV ČR).
Obrázek 2. Složený snímek z videozáznamu bolidu z 12. dubna 2025 pořízeného videokamerou na stanici Evropské bolidové sítě na hvězdárně v Kunžaku. Na snímku je bolid velmi nízko nad jižním až jihozápadním obzorem (foto: Astronomický ústav AV ČR).
Obrázek 3. Výřezy z detailního videozáznamu bolidu EN120425_185844 pořízeného rychlonaváděným systémem FIPS na hvězdárně v Kunžaku. Tento záznam slouží k podrobnějšímu zkoumání fragmentace meteoroidu. Relativní čas pro jednotlivé snímky je vztažen k absolutnímu času 18:58:45 UT (grafika Lukáš Shrbený, foto Astronomický ústav AV ČR).
Obrázek 4. Průmět světelné dráhy bolidu EN120425_185844 v atmosféře na zemský povrch (žlutá šipka). Celková zaznamenaná dráha bolidu byla téměř 270 km dlouhá a bolid jí uletěl za necelých 10 sekund, přičemž průměrný sklon k zemskému povrchu byl pouhých 12.5 stupně. Polohy stanic Evropské bolidové sítě jsou na mapě vyznačeny čtverci s černým středem (grafika: Astronomický ústav AV ČR, podkladová mapa: Google Earth).
Obrázek 5. Schematické znázornění dráhy meteoroidu EN120425_185844 ve Sluneční soustavě. Jedná se o průmět dráhy do roviny ekliptiky. Jeden oběh kolem Slunce tomuto meteoroidu trval téměř 4 roky (autor: Astronomický ústav AV ČR).
Video 1. Průlet bolidu EN120425_185844 jak ho zaznamenala kamera na stanici Evropské bolidové sítě na hvězdárně v Kunžaku v jižních Čechách (zdroj: Astronomický ústav AV ČR).
Obrázky a data nejsou určeny k dalšímu šíření a publikování. Raději, prosím, odkazujte na tuto stránku anebo kontaktujte autora.
Images and data are not intended for further dissemination and publishing. Rather, please refer to this page or contact the author.